
Přednášky
Přednáším ze života o životě, pro radost a z potřeby sdílení. Témata a anotace mých přednášek najdete níže.
Název: "Promiň, ale nedokážu ti odpustit… a tak moc bych chtěl(a)"
Podtitul: "O odpuštění, které je darem nejen druhým, ale především sobě"
Anotace:
Odpuštění je darem nejen druhým a sobě, ale i "neuvěřitelným urychlovačem" každé duchovní cesty, která míří vpřed a vzhůru… a lékem na všechny nemoci světa… Není na této zemi člověka, který by sám nepotřeboval odpuštění. Nezáleží na tom, zda si toho je či není vědom, neboť při trošce pokory a špetce sebereflexe, jednoho dne pozná, že i on je jen pouhé "dílo ve vývoji", tedy "člověk chybující". Sliby, chyby, viny… jsou jako miny, které si klademe neodpuštěním pod vlastní nohy… netušíc, kdy tiché cvak přivodí výbuch, například depresí, autoagresí, úrazem, vážnou nemocí nebo třeba i smrtí. Odpuštění je pak hojivý balzám na bolest a zranění, stejně jako slzy nebo spánek. A stejně jako ony i odpuštění ulevuje od bolesti, hojí křivdy a citové rány, vymaňuje z okov minulosti… a nabízí lásku jako největší léčivou sílu. A tam, kde je láska, osvobozuje se duše i tělo. Proč je tedy pro nás tak těžké odpouštět, proč toho nejsme schopni, ačkoli je nám po staletí dobře známo, že na konci, kromě nesnesitelné lehkosti bytí, na nás čeká dar z největších – SVOBODA? Odpovědi na tyto otázky a zkušenosti z dvacetileté praxe jsem shrnula v této dvouhodinové přednášce (s desetiminutovou přestávkou).
- Odpuštění je darem, nejen druhým, ale především sobě
- Analogie a paralela mezi principem vylučování v těle a odpouštění v duši
- Lpění na zranění jako kořen neodpuštění
- Odpustit ti mohu, ale zapomenout ne
- Člověk se může změnit tím, že mu někdo odpustí
- Odpuštění je výsadou silných
- Nejtěžší je odpustit sobě
- Oázou na poušti je ten, kdo odpouští