SHINRIN-YOKU je japonské umění LESNÍ TERAPIE

A jak vypadá shinrin-yoku po česku?:)

Je známo, že každodenní život Japonců je spojen s ruchem velkoměst, nedostatkem osobního prostoru a vysokým pracovním nasazením. A tak nikdy nekončící stres, příznačně nazývaný "technostres", vyvolal v Japonsku novou vlnu zájmu o prastaré japonské umění… léčení přírodou, LÉČENÍ LESEM. Někteří lidé studují lesy. Jiní studují medicínu. A japonští vědci studují a zkoumají "lesní medicínu", která se stala základem pro novodobé shinrin-yoku, které v překladu znamená "lesní lázeň" nebo "lesní koupel". Mnoho lékařů na celém světě ji dnes již ordinují svým pacientům místo léků! Věřili byste tomu? Tak jsem se rozhodla, že ji od září 2023 budu praktikovat jako léčitelka se svými klienty. Věřím tomu! :)

Je mnoho typů a forem terapií přírodou, fantazii se meze nekladou. Využívají se k ní lesy, hory, stezky, jezera, vodopády, parky, zahrady, hvězdné nebe… výjimečná a vzácná přírodní místa. Použití našich fyzických smyslů je při ní prioritní, neboť nám dokonale zprostředkovávají vjemy, jež mohou zasáhnout hluboko do duše. Anebo můžeme smysly vypnout a prožívat z nitra pouze intuitivně, citem.

Podělím se o malou ukázku mého shinrin-yoku, s využitím zraku - při léčbě "pout minulosti". Zde tedy shinrin-yoku po česku.

Za jednoho krásného slunečného dne, kdy jaro bylo v plném rozpuku a slunce stálo již vysoko, jsem na terase popíjela zelený Milk Oolong. Ztišená, zklidněná a nic neočekávající, jsem pozorovala nádhernou zahradu, když tu náhle mou pozornost upoutala malá, bíle rozkvetlá višeň. Chvíli se na ni upřeně dívám, nespouštím z ní oči, začínám pociťovat magnetickou přitažlivost, až se nemohu ubránit dojmu, že mě k sobě volá. A skutečně… náhle slyším, vnímám? Nevím…

"POJĎ BLÍŽ", řekla, "JSEM NĚHA a ČISTOTA".

(A teď už víte, kdo mě inspiroval k napsání článku o Síle něhy). Tak jsem šla. Ale ona jí opravdu byla. Posuďte níže.

Tak jsem se doslova spontánně přitulila k jejímu úzkému kmeni a nechala se zabalit pláštěm bílých květů. Ocitla jsem se pod sněhobílým deštníkem a nechtělo se mi vystoupit. A když jsem si na to samé místo položila hlavu, uvědomila jsem si, že když se položíte pod strom s větvemi obalenými květy a díváte se… a díváte se… TAK UŽ SE LÉČÍTE. Bez vedlejších účinků! Nestojí to nic, jen 10-15minut… JEN TAK BÝT… A to jen ten největší problém, neumíme chvilku "jen tak být". Vstávala jsem a loučila se jen těžko, Ona totiž měla něco, co mně chybí… a možná nejen mně. Předala mi v prožitku poselství a obdarovala mě nezištně. Na vyrovnání jsem mohla dát jen jediné. Vděčnost a DÍK. A pak jsem šla a další den napsala článek o vymaňování se z okov minulosti. :)

A japonští lékaři-vědci? Vědecky zkoumají účinky takového prožitku na lidský mozek, všechny tělesné soustavy a zanášejí zjištěné výsledky do tabulek a grafů. Na mě je to příliš mnoho vědy pro dění tak jednoduché a přirozené. Ale z literatury těchto vědců na mě čiší ušlechtilost úmyslů a snaha změnit něco k lepšímu v souladu s přírodou. A v tom jsme zajedno!

P. S.

V japonštině existuje slovo KOMOREBI = cca "slunce prosvítající listy na stromech". O mé české komorebi se podělím v dalším článku.