Odpuštění je darem... především sobě
V roce 2011 mě v mé tehdejší praxi v Liberci navštívil asi
sedmdesátiletý muž. "Chlap jako hora", s hlubokým důrazným hlasem, který i ve
mně budil respekt. Připomínal mi bodrého sedláka z Bavor z filmů Rosamunde
Pilcher. A ukázalo se, že jím původem opravdu byl. Přivedla ho ke mně otázka,
která mu nedopřávala klidu. PROČ se to stalo zrovna jemu?!
Ukázalo se i to, že šlo o velmi pracovitého muže, který na duchovní řeči neměl
čas. Ale chtěl znát odpověď.
Začal mi vyprávět svůj příběh:
Měsíc před tím, než jsme se setkali, byl objednán na operaci bederní páteře. Krátce před nástupem do nemocnice se mu však zdál sen, ve kterém operaci nepřežil. A to ho vyděsilo. Nicméně plný strachu se v daném termínu dostavil na oddělení chirurgie. Stalo se však něco nečekaného. Operující lékař na poslední chvíli operaci odvolal a starého pána odmítl operovat. Ten byl okamžitě z nemocnice propuštěn a jeho zdravotní stav se dále neřešil. On sám byl celou situací natolik vyveden z míry, že se rozhodl proti svému přesvědčení vyhledat mediálního člověka. Cca po 15 minutách našeho rozhovoru jsem mu mohla říci, že tento prožitek ho přivedl proto, aby se dozvěděl, že potřebuje NĚKOMU ve svém životě NĚCO ODPUSTIT. V tu chvíli se na mě pán obořil zvýšeným hlasem:
"Můžete mi říct, jak bych jim mohl odpustit? Umíte si představit, co to je, když Vám někdo sebere veškerý majetek, posadí Vás jako dítě se dvěma ranci na žebřiňák a násilím Vás vyžene z Vašeho domova? Pochopila jsem, že se jedná o bolestné téma z naší historie. Řekla jsem: "Neumím. Nezažila jsem to. Ale při své empatii se dokážu částečně vcítit a soucítím. Víte, ale i já jsem zažila ve svém poměrně mladém životě těžké situace a bez odpuštění bylo jasné, že se nebudu moci uzdravit. Byla to podmínka! A tak jsem se učila odpouštět "dobrovolně pod tlakem". Domnívám se, že i Vy po takovém zážitku na chirurgii, budete muset učinit volbu…"
To už pán skoro křičel: "A můžete mi říct, proč bych to měl udělat? Proč bych zrovna jim měl odpustit?"
Odpověděla jsem: "Kvůli sobě! Ti, kteří Vám ublížili, žijí dnes možná své šťastné životy a kvůli Vám se netrápí. Zapomněli na Vás. Vy na ně, žel, ne! A tak Vaše neodpuštění doslova rozežírá jako kyselina sírová Vaše orgány a tělesné tkáně.
Neodpuštění je jeden z nejdestruktivnějších citových stavů, který Vám zničí tělo i duši. Zničí Vám život. Odpuštění je VOLBA."
A následně jsem vyjmenovala všechny další orgány, v nichž byla už energie zablokována zlobou, ukřivděností, bolestí a neodpuštěním, a kde byla jen otázkou času somatizace těchto silných emocí ve fyzickém těle, popřípadě vyřknutí nové diagnózy.
Doporučila jsem z vlastní praxe: "Neodpouštějte nikomu kvůli němu, pokud to nedokážete. Ale pokuste se jim po krůčcích odpustit KVŮLI SOBĚ! Když jim odpustíte, neomlouváte tím jejich chování a činy, ale zabráníte tomu, aby jejich chování v minulosti ničilo ještě dnes Vaši přítomnost. A nezapomeňte odpustit i sobě, že Vám to zatím vůbec, ale vůbec nejde."
Je pravda, že odpuštěním minulost nezměníme, ale můžeme změnit budoucnost. Tak si stojí ti, kteří pochopili. Poznala jsem však i lidi, kteří LPĚLI na nespravedlnosti, křivdě a bolesti v domnění, že tím potrestají viníky svého neštěstí. Naneštěstí nerozpoznali, že v tu chvíli nad sebou vyřkli vážný ortel! Obětovali svůj život těm, kteří jim ublížili. Jaký PARADOX!
Četla jsem, že neodpuštění je emocionální pouto, které je silnější než OCEL. A souhlasím. Proto, když se trhá, vyžaduje všechnu sílu ducha! A jak se tedy osvobodit z ocelových lan, která nás poutají neschopností odpustit? Odpuštěním! Proč? Protože v odpuštění je LÁSKA. Nejmocnější síla schopná rozpustit i tu největší bolest na světě. Jsem přesvědčena, že přichází doba, kdy budeme mít mnoho příležitostí dohnat učivo v předmětech "Láska, Odpuštění, Vděčnost, Pokora, Soucit" a dalších, neboť historie lidstva ukazuje, že jsme nebyli dobrými žáky a že celá století propadáme… do první třídy základní školy!
P.S.
"Odpuštění je jako vůně fialky, jež zůstala na botě, která ji zašlápla." (Mark Twain)
Zasloužíme si FIALKY? Zasloužíme si jejich vůni? A oni, ti, kteří nám ublížili?
ZASLOUŽÍME. MY i ONI. JSME NA JEDNÉ LODI...