![](https://2db8046fb6.cbaul-cdnwnd.com/e345122a2bd4fdc00280487399eebafb/200000016-8fdc98fdcc/PLAM%C3%89NEK2-5.jpeg?ph=2db8046fb6)
Neměl bys to lehčí, kdybys... odpustil?
![](https://2db8046fb6.cbaul-cdnwnd.com/e345122a2bd4fdc00280487399eebafb/200000064-af541af544/minulost%202.jpeg?ph=2db8046fb6)
Odpověď je, zdá se, ve všech jazycích stejná. Povahu odpuštění osvětluje slovní základ tohoto slova:
České od-pustit – podobně jako pro-pustit – je odvozeno od slovesa pustit, pouštět a navozuje tedy představu pouta nebo vazby, již oprávněná osoba "pouští z ruky" a uvolňuje tak osobu povinnou.
Řecké af-iémi i latinské re-mittere říká doslova od-pustit, zbavit se něčeho, nechat jít.
Podobnou souvislost vyjadřuje latinské ab-solvere a řecké apo-lyó: rozvázat nebo odvázat.
Slabší význam vyjadřuje latinské indulgere, povolit, vyhovět.
Německé ver-geben souvisí s geben, dávat, a vyjadřuje tedy, že se oprávněná osoba vzdává svého oprávnění.
Podobně anglické to for-give a francouzské par-donner, jež se také odvozují od významu dávat.
(zdroj Wikipedie)
NEPUSTIT - NENECHAT JÍT– působí ve vztazích jako spojovací řetěz, vlákna, která svazují k sobě ty, kteří se paradoxně snaží od sebe vzdálit a ze spojení uvolnit... aby mohli jít dál... a vpřed… a vzhůru.
Odpověď na otázku v nadpisu tedy
zní: MĚL.