KOMOREBI (shinrin-yoku II)

Mé české komorebi:)

V japonštině existuje slovo "komorebi", které nemá v češtině ani v angličtině přímý protějšek. Volně ho lze přeložit jako "SLUNCE PROSVÍTAJÍCÍ LÍSTKY NA STROMECH". Stejné slovo se v japonštině používá také pro hru lístků a slunce ve stínech na zemi pod stromy.

Komorebi jsem nečekaně našla a prožila v jednom českém údolí, s českým bublajícím potokem, za zpěvu českých lesních zpěváků, když jsem hledala místo pro napsání článku o "okovech". Příroda je nádherné místo pro psaní deníků, prózy, básní nebo jen inspirujících článků, ale především laskavým místem pro zkoumání svých vlastních pocitů. Když se člověk uvolní, může vidět věci z jiné perspektivy, z jiných úhlů stran. Nedostupnost toho místa , které nebylo zasaženo ničím lidským, upoutalo mou pozornost tak, že jsem se ale uvolnila příliš, takže jsem nebyla schopna myslet, natož psát. Nechtělo se mi nic, jen BÝT. Na pomoc ale přispěchalo "komorebi".

"SOUHRA SVĚTLA A LISTŮ, KDYŽ SLUNEČNÍ SVIT PRONIKNE SKRZE STROMY".

Vzhlédla jsem do koruny stromů a uviděla to, co vidíte na snímku. A začala plynule psát, tok potoka a tok myšlenek splývaly, a japonští vědci by jistě zanesli do tabulky, že můj krevní tlak klesl, že poklesla hladina adrenalinu a kortizolu, a já se přes pokles aktivity sympatiku, při zvýšené aktivitě parasympatiku… stala na chvíli "spisovatelkou života" :).

"List z každého stromu nám přináší sdělení z neviditelného světa.

Pohleďte, každý padající list je požehnáním." (RÚMÍ)

Ano, příroda je chrám Boží.

Shinrin-yoku je krásné a má mnoho podob. Nabídka přírody je rozmanitá a velkorysá. Ale i v shinrin-yoku chybí poznání těch, které jsme my lidé svou rozumem omezenou chápavostí odporoučeli do říše bájí, legend a pohádek. BYTOSTI PŘÍRODY…

Od počátku věků existovali na zemi lidé, kteří je viděli, spolupracovali s nimi a učili se od nich.

Jak je možné, že využíváme jejich darů a profitujeme z jejich práce, aniž bychom se zmohli na něco lepšího, než na ignoraci postrádající jakoukoliv potřebu poděkovat nebo být vděční. Odměnou za dary přírody, která je dílnou přírodních bytostí pod taktovkou Stvořitele, jsme jako lidstvo zatím dali jediné: totální nezájem o jejich existenci. Neviditelný svět je skutečný a náš nezájem na tom nic nezmění.

Jak jsme mohli zapomenout?

"Pravidelně jsem brouzdal osm až deset mil nejhlubším sněhem, abych se dostavil na smluvenou schůzku s jistým bukem, nebo žlutou břízou nebo s některou starou známou mezi sosnami."

(Henry David Thoreau)

P.S.

Rozklikněte můj profilový obrázek Lípy u Těšínského pramene. Zvětšete ho… a řekněte, že JI nevidíte:). Dívá se vám do očí, z pravé strany, vlasy ji splývají po pravém rameni a má jemnou tvář. Není to řezbářská práce, bytosti přírody nepodvádí. Poprosila jsem ji, jestli by se mi zobrazila. Byla tak laskavá a jednoho dne to pro mě udělala. A já pro vás...