Člověk se může změnit tím, že mu někdo odpustí...

Victor Hugo: Bídníci

Příběh začíná drobným zločinem, který spáchal ještě mladý střihač stromů Jean Valjean na konci 18. století. Chtěl ukrást chléb, a tak se vloupal do domu. Byl lapen a odsouzen na galeje. Několikrát se pokusil o útěk, ale vždy byl chycen. Celkem zde strávil 19 let. Když byl konečně propuštěn, bylo mu necelých 50 let. Tenkrát chtěl chléb pro děti své sestry, jeho rodinu, teď neměl na světě nikoho. Bloudil krajem, až se dostal k otci Myrielovi, u kterého přespal. Za tento dobrý skutek se Jean odměnil knězi po svém: otce Myriela okradl.

Z románu:

Jean Valjean, bývalý galejník, kterého vyhnali z hostince, kde žádal o nocleh, našel nakonec otevřené dveře v domě chudého biskupa. Přespal tam. Nad ránem ale ukradl několik stříbrných příborů a zmizel.
Četníci ho našli a přivedli ho zpět k biskupovi. Zaklepali na dveře.
"Pojďte dál", pravil biskup.
Strážmistr, který patrně skupině strážníků velel, stál za dveřmi. Pak vešel, přistoupil k biskupovi a po vojensku pozdravil. Pravil: "Biskupská milosti". Na ta slova Jean Valjean, který byl zamračený a jakoby stísněný, v ohromení zvedl hlavu. Do té doby si myslel, že to byl jen vesnický farář. Biskup k nim přispěchal.

"Ach tu jste!", zvolal hledě na Jeana Valjeana. "Jsem rád, že Vás vidím. Ale co jste… dal jsem Vám též dva svícny. Jsou také stříbrné a dostanete za ně aspoň dvě stě franků. Proč jste je neodnesl s příbory?"

Jean Valjean pohlédl na biskupa a vyvalil oči.
"Vaše milosti", pravil strážmistr, "je tedy pravda, co tvrdil tento muž? Potkali jsme ho. Šel jako někdo, kdo prchá. Zastavili jsme ho, abychom se přesvědčili. Měl u sebe to stříbro…"
"A řekl vám", přerušil ho biskup s úsměvem, "že mu je dal starý dobrák kněz, u něhož přespal? Rozumím již. A vy jste ho přivedli zpět? To je nedorozumění!"

"Tedy", řekl strážmistr, "můžeme ho propustit?"

"Zajisté", odpověděl biskup. A četníci Jeana Valjeana propustili. Ten ustoupil a řekl. "Skutečně mě propustíte?"

"Ano", řekl četník. "Jsi propuštěn".

Biskup přistoupil ke krbu, vzal dva stříbrné svícny a přinesl je Jeanu Valjeanu. Ten se třásl po celém těle.
"Nyní", pravil biskup, "odejděte v pokoji. A až se vrátíte, nemusíte chodit zahradou. Můžete vejít hlavními dveřmi. Ve dne jsou zavřeny pouze na kliku." Nakonec mu pošeptal: " A nezapomeňte, že jste mi slíbil použít těchto peněz k tomu, abyste se stal řádným člověkem.

Jeane Valjeane, bratře, nenáležíte již zlu, ale dobru."

Tento šlechetný skutek změní Jeanu Valjeanovi celý život, stává se z něj úspěšný podnikatel, který svého bohatství využívá ve prospěch chudých.

PŘESVĚDČIL JSEM SE, ŽE ČLOVĚK SE MŮŽE ZMĚNIT – TÍM, ŽE MU NĚKDO ODPUSTÍ…

Victor Hugo, autor románu Bídníci z roku 1862.

"Jednáme-li s člověkem tak, jak se nám jeví, děláme ho horším, než je. Jednáme-li však s ním tak, jakoby již byl takovým, jakým by býti mohl, ba i býti má, pomáháme mu, aby byl tím, kým by býti měl." (J. W. Goethe)

Když nás někdo zraní, zradí, zklame, podvede, poníží, prostě nám udělá v našich očích něco zlého, můžeme ho vidět jako zosobnění zla. V jiném milosrdnějším úhlu ho můžeme ale vidět jako někoho, kdo má např. starosti, problémy, bolesti, trápení, strachy, stres… a podle toho následně myslí, mluví a jedná. Je tím vším ovlivněn. Dva úhly pohledu, zdá se, mají jen dva základní způsoby řešení...

Tento vnitřní rozpor vyřeší buď postoj již zmíněného biskupa Myriela, nebo na druhém pólu postoj inspektora Javerta, který se setkal s Jeanem Valjeanem na galejích a po zbytek románu ho pronásleduje, neboť si myslí, že je zloděj a vrah. Ale v době, kdy ho chce zatknout, je svědkem jeho pomoci mladému studentovi v bojích na barikádách. Zjišťuje, jak hluboce se v tomto muži spletl, a neví, zda ho nyní má uvěznit, nebo ho nechat na svobodě. To v něm vyvolá takový vnitřní zápas, že se rozhodne tento vnitřní souboj vyřešit sebevraždou, skokem do Seiny…

Odpuštění biskupa změnilo Jeana Valjeana v lepší verzi sama sebe. Inspektor Javert měl stejnou možnost. Mohl bývalého galejníka požádat o odpuštění. Místo toho zvolil sebevraždu. Provinil se proti Božím zákonům, zavázal se vinou a zkomplikoval si další vtělení.

Je jedno staré přísloví:

"Když udělá někdo něco špatně, nezapomeň nikdy na všechny věci, které udělal správně."

NEZAPOMEŇME.